Proč jsou drsné pohádky pro vývoj dětí lepší než ty 'sluníčkové'? Anna sdílí své postřehy o tom, proč se nebojí dětem číst o vlcích a strašidlech.
Včera večer jsem stála u postýlky své tříleté dcery a váhala, jestli jí opravdu chci číst tu verzi o Červené karkulce, kde vlk nikoho nesežere a všichni si nakonec dají čaj. Můj osmiletý syn mezitím v obýváku stavěl lego a křičel, že je to NUDNÉ a že chce slyšet něco „opravdového“.
Upřímně? Někdy mám pocit, že se jako rodiče snažíme naše děti zabalit do bublinkové fólie. Chceme, aby byl jejich svět jenom o duze, jednorožcích a nekonečném štěstí. Jenže život takový není a naše děti to v hloubi duše vědí! 🙄
Všimli jste si někdy, jak jsou ty moderní, „očištěné“ pohádky sterilní? Žádný strach, žádný konflikt, žádné následky. Ale ruku na srdce – jak se mají naše děti naučit odvaze, když v jejich příbězích není nic, čeho by se musely bát?
Bruno Bettelheim ve své knize Za tajemstvím pohádek vysvětluje, že archetypy v tradičních příbězích jsou vlastně psychologické mapy. Pomáhají dětem zpracovat jejich vlastní vnitřní strachy a úzkosti. Temnota v pohádkách totiž není nepřítel, ale nástroj k růstu.
V našem českém prostředí máme Erbenovu Kytici nebo drsné pohádky Boženy Němcové. Pamatujete, jak nám z nich běhal mráz po zádech? A přesto (nebo právě proto) jsme je milovali! Tyto příběhy totiž učí, že činy mají své následky a že dobro se musí vybojovat, ne jen pasivně přijmout. 🏆
Když dětem předkládáme jen sluníčkové verze, bereme jim možnost poznat sílu vlastní odolnosti. Jak říká G. K. Chesterton: „Pohádky neříkají dětem, že draci existují. Děti vědí, že draci existují. Pohádky říkají dětem, že draky lze zabít.“
Jak tedy do čtení vrátit trošku té „zdravé temnoty“, aniž bychom dětem způsobili noční můry? Mám pro vás pár tipů, které u nás doma (většinou) fungují:
- Dělejte pauzy na otázky: Uprostřed napínavé scény se zeptejte: „Co bys teď na místě hrdiny udělal ty?“ Pomáhá jim to přebrat kontrolu nad dějem.
- Stínové divadlo: Zahrajte si „strašidelné“ scény s pomocí baterky a rukou na stěně. Smích u komicky vypadajícího vlka rozptýlí zbytečný strach. 🐺
- Hra na obrácené role: Zkuste se zamyslet – co když vlk nebyl zlý, ale měl jen strašný hlad? Rozvíjí to empatii a kritické myšlení.
- Výběr správné platformy: Pokud hledáte příběhy, které mají hloubku a nebojí se důležitých témat, zkuste aplikaci ReadFluffy. Najdete tam vyvážené vyprávění, které děti nevodí jen za ručičku.
Naše děti nepotřebují svět bez stínů. Potřebují vědět, že mají v rukou baterku, kterou ty stíny prosvítí. Charakter se totiž nekube jen na sluníčku, ale hlavně v těch chvílích, kdy musíme čelit něčemu většímu, než jsme my sami.
Zkuste dnes večer místo té „vyžehlené“ verze sáhnout po něčem trošku odvážnějším. Sami uvidíte, jak se jim rozzáří oči! Co teď vaše děti nejvíc baví číst? Možná v tom jejich zápalu pro „strašidla“ najdete klíč k tomu, co se zrovna učí o světě. 🌙✨
