Osmiletý chlapec a tříletá dívka sedí na pohovce v moderním obývacím pokoji a s úžasem společně sledují tablet v hřejivém domácím osvětlení.
Zpět na blogDigitální rodičovství

Válka s obrazovkami? Proč jsem přestala trestat své děti za hraní her (a co mě to naučilo).

Anna

Anna

Autorka blogu a máma dvou krásných dětí

30. 6. 20262 min čtení
SdíletXFacebookWhatsApp

Myslíte si, že obrazovky vašim dětem „rozpouštějí mozek“? Máma dvou dětí Anna sdílí své upřímné přiznání o tom, proč vzala videohry na milost a jak v nich našla cestu k lepším příběhům.


Dnes ráno jsem našla svůj tablet v lednici. Vedle kečupu. Moje tříletá dcerka se mi snažila vysvětlit, že její digitální postavičky potřebovaly „zchladit hlavu“. 🤦‍♀️

Přiznám se vám k něčemu, co mě dřív budilo ze sna: vteřinu poté, co mojemu osmiletému synovi skončí škola, má v ruce ovladač. Dřív jsem se cítila jako ta nejhorší matka pod sluncem, která mu dovoluje, aby se mu „rozpustil mozek“ u obrazovky.

Všude totiž slyšíme, jak je čas u obrazovky zlo. Ale víte co? Čím víc sleduji své děti při hraní, tím víc zjišťuji, že realita je úplně jiná. Možná je čas přestat s tím nekonečným pocitem viny!

Věděli jste, že podle výzkumů Oxford Internet Institute může mít hraní her pozitivní vliv na duševní pohodu? Můj syn v Minecraftu nestaví jen kostky, on tam řeší logistiku, architekturu a občas i krizový management, když mu „creeper“ vyhodí dům do povětří.

Je to v podstatě digitální LEGO. A co teprve ty sociální dovednosti! Když slyším, jak se přes sluchátka domlouvají se spolužáky na strategii, uvědomuji si, že se učí týmové spolupráci lépe než já na firemních poradách. 😅

Moje malá zase v Toca Boca vytváří neuvěřitelné příběhy. Hra pro ni není jen pasivní sledování, je to interaktivní vyprávění, kde ONA je hlavní hrdinkou i režisérkou. Právě tady vzniká láska k příběhům, kterou pak večer přenášíme do knížek.

Hraní her učí děti odolnosti. Když v levelu neuspějí, prostě to zkusí znovu. Bez pláče (většinou), s čistou hlavou a novým plánem. Kéž bych měla takovou trpělivost, když mi nejde otevřít sklenice s okurkami!

Jak tedy zkrotit digitální divočinu, aniž bychom se doma všichni zbláznili? Tady je pár mých osvědčených tipů:

  1. Buďte fanouškem, ne policajtem. Nechte si od nich vysvětlit, o čem ta hra je. Uvidíte, jak se jim rozzáří oči, když projevíte skutečný zájem o jejich „level 50“.
  2. Hledejte mosty ke knihám. Pokud milují Minecraft, zkuste jim podstrčit dobrodružnou literaturu s podobnou tematikou. Příběhové hry jsou skvělým odrazovým můstkem ke čtení.
  3. Pravidlo „Společného gauče“. Jednou týdně hrajeme všichni spolu. Je to děsivý chaos, ale ty společné výbuchy smíchu jsou k nezaplacení.
  4. Využijte aplikace, co dávají smysl. Pokud chcete, aby čas u obrazovky budoval lásku k literatuře, zkuste moderní nástroje jako ReadFluffy. Propojuje to nejlepší z digitálního světa a klasického vyprávění.
  5. Digitální smlouva. Máme jasná pravidla, kdy se hraje a kdy se čte nebo běhá venku. Když jsou pravidla jasná předem, ušetříte si hromadu hádek.

Pamatujte, že nejde o to, JEN zakazovat. Jde o to, naučit je v tom digitálním světě plavat. A když u toho objevím skvělou aplikaci, která mi pomůže nadchnout děti pro čtení, je to výhra pro všechny.

Zkuste se dnes na ten mobil v jejich ruce podívat ne jako na nepřítele, ale jako na bránu do jejich fantazie. Možná tam objevíte něco úžasného! ❤️

SdíletXFacebookWhatsApp

Chceš vykouzlit kouzelný čas před spaním?

Stáhni si ReadFluffy a vytvoř svůj první osobní příběh za méně než minutu. Příběhy zdarma jsou v ceně.

Začni zdarma