Proč bychom neměli z klasických pohádek vystřihovat strašidelné scény? Anna sdílí své postřehy o tom, jak temné příběhy pomáhají dětem budovat odolnost a proč je „nebezpečné“ čtení vlastně zdravé.
Včera večer jsem si myslela, že jsem ta nejlepši máma na světě. Moje tříletá dcerka se tulila k mému rameni a osmiletý syn fascinovaně poslouchal, jak Jeníček a Mařenka stojí před perníkovou chaloupkou.
Jenže pak přišla ta scéna s pecí. „Mami, ona ji chtěla upéct?“ zeptal se syn s očima navrch hlavy. V tu chvíli jsem zaváhala – mám to zamluvit, nebo říct pravdu? 😱
Ruku na srdce, kdo z nás někdy nezačal pohádku cenzurovat v přímém přenosu? Snažíme se děti chránit před vším zlým, ale co když jim tím vlastně medvědí službu?
Moderní verze pohádek jsou občas tak sladké, že z nich bolí zuby. Vlk se s babičkou skamarádí a ježibaba vlastně Jeníčkovi jen chtěla nabídnout nízkokalorický salát. 🙄 Ale naše česká tradice od Erbena nebo Němcové se s tím nikdy nemazala.
Proč je to „temno“ v pohádkách vlastně důležité? Bruno Bettelheim ve své knize Za tajemstvím pohádek vysvětluje, že tyto příběhy pomáhají dětem zpracovat jejich vlastní vnitřní strachy.
Když Popelka (ta původní, drsnější) čelí zlým sestrám, učí se naše děti trpělivosti a víře, že spravedlnost existuje. Když Jeníček a Mařenka přehrají ježibabu, zjišťují, že i malý člověk může díky chytrosti zvítězit nad obrem.
Pohádky jsou bezpečným trenažérem na skutečný svět. Dítě prožívá strach v bezpečí vaší náruče, ne v temném lese. A to je TA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ lekce, kterou jim můžeme dát.
Jak tedy zvládnout strašidelné čtení bez následných nočních můr? Tady je pár mých tipů, které u nás doma (většinou) fungují:
- Zastavte se v nejlepším: Když se schyluje k něčemu napínavému, zeptejte se: „Co bys teď na místě Jeníčka udělal ty?“ Buduje to jejich kritické myšlení.
- Hrajte stínové divadlo: Použijte baterku a ruce. Udělat z „děsivého“ vlka na zdi stín, který najednou začne legračně tancovat, okamžitě rozbije napětí.
- Pravidla slibů: Na příběhu o Rumplcimprcamprovi vysvětlete, že sliby mají váhu a vychloubání se nevyplácí. Je to lepší než desetiminutové kázání!
- Vlastní konec: Pokud je příběh na vaše dítko přece jen moc, nechte ho vymyslet alternativní závěr. Co kdyby vlk nebyl hladový, ale jen strašně moc potřeboval brýle? 👓
Nebojme se klasik, které prověřil čas. Ty příběhy přežily staletí z nějakého důvodu – nejsou to jen báchorky, ale mapy k dospělosti.
Pokud hledáte způsob, jak dětem zpřístupnit klasické i moderní příběhy hravou formou, zkuste se podívat na ReadFluffy. Najdete tam nekonečnou inspiraci pro vaše společné večery.
Dnes večer tedy odložte cenzorské nůžky. Nechte je zažít to mrazení v zádech, zatímco je držíte za ruku. A schválně – pamatujete si, která pohádka v dětství nejvíce děsila vás? Možná je čas ji vašim dětem přečíst v její plné, strašidelné kráse! ❤️
