Byl jednou jeden malý kluk a ten se jmenoval Adam. Adam měl krásně modré oči, světlé vlásky jako sluníčko a na hlavě nosil čepici s malým bagrem. A víte, co měl Adam nejraději? No přece bagry! A jeden takový, velký a žlutý, bydlel přímo u nich na zahradě. Jmenoval se Blesk a nebyl to jen tak ledajaký stroj. Blesk uměl mluvit, hluboce vrčet a byl to Adamův nejlepší kamarád.
Jednoho slunného rána si Adam s Bleskem hráli na pískovišti. Adam měl v ruce svou nejmilejší věc na světě – modrou skleněnou kuličku. Byla kulatá a lesklá jako kousek nebe. „Dívej, Blesku, jak svítí!“ volal Adam. Jenže vtom – ŠUP! Z oblohy si to přihnala nezbedná černo-bílá straka, kuličku popadla do zobáčku a byla pryč. „Ojéje,“ udělal Blesk a smutně popotáhl: „Vrúúúm, naše kulička je v tahu!“ Ale Adam se nenechal jen tak odbýt. „Neboj, Blesku, my ji najdeme. Jsme přece detektivové!“
Operace „Najdi kuličku“ začala! Adam naskočil na Bleskovo sedadlo, ruce položil na páky a Blesk vesele zavrčel: „Vrúm, vrúm, jedééém!“ První zastávka? Velký kámen u cesty. Tam potkali hlemýždě, který si nesl svůj domeček. „Pane hlemýždi, neviděl jsi modrou kuličku?“ ptal se Adam. Hlemýžď se jen pomalu, předlouho otáčel a zamumlal: „Tady u mě... v trávě... nic... n-e-n-í.“ Tak museli jet dál. Projeli pískovou horou – BÁC! – a prosekali se džunglí z vysokých kopřiv – ŠŠŠ, ŠŠŠ!
Z koruny staré jabloně se najednou ozvalo: „Krá-krá!“ Byla to ta straka! Pošklebovala se jim a schovala kuličku někam hluboko do hustého keře. Jenže naši detektivové se nevzdali. „Teď je řada na mně,“ řekl Blesk a pomalu zdvihl svou silnou, lesklou lžíci. Opatrně, úplně jemně, jako když tě maminka hladí po vlasech, nadzvedl větve keře. A co myslíš, že tam Adam uviděl? Něco se tam zalesklo. „Támhle je! CINK!“ vykřikl Adam a už ji držel v dlani. Moje krásná modrá kulička!
Adam se ale na straku nezlobil. Věděl, že straky mají rády všechno, co se třpytí. Sáhl do kapsy a vytáhl lesklé víčko od přesnídávky. „Tady máš, paní strako, to je pro tebe,“ řekl a položil víčko na pařez. Straka radostně kmitla křídly a bylo vidět, že má velkou radost. „Vrúúúm, mise splněna!“ zabručel spokojeně Blesk a odvezl Adama zpátky k mamince na terasu. Kulička teď odpočívala v bezpečí Adamovy kapsy a zahrada byla plná klidu. A tak to má být, všechno dobře dopadlo.