Byl jednou jeden malý domeček a v tom domečku bydlelo autíčko Píp. Píp byl úplně žlutý, jako zralý citron, a měl dvě veliká očka, která vesele svítila do světa. A víš, co Píp dělal nejraději? Troubil! Tút-tút! Dokážeš to taky tak? Tút-tút!
Jednoho krásného letního rána se Píp podíval ven a uviděl Velký zelený kopec. Ten kopec byl tak vysoký, že mu mraky šimraly trávu na špičce. „Pojedu až nahoru!“ rozhodl se Píp. Nastartoval motor – vrrr, vrrr, baf! – a vyrazil. Kola se mu točila, sluníčko ho hřálo do střechy a Píp byl moc šťastný. Šup, šup, šup, do kopečka to šlo samo.
Jenže v polovině cesty u hlubokého příkopu Píp najednou zabrzdil. Iíííík! Co to tam leží? V trávě se smutně schovávalo Kolo. Bylo to kulaté kolo z bicyklu, ale vypadalo moc unaveně. Jen tam tak leželo a potichu vzdychalo: „Ach jo, už se mi nechce ani jednou otočit. Jsem unavené a bolí mě dráty.“
Píp se na Kolo podíval svýma velkýma očkama. „Nebuď smutné, Kolo,“ řekl jemně. „Já ti pomůžu! Chceš?“ Kolo jen mrklo a trochu se zakutálelo. Píp věděl, co má dělat. On byl sice malý, ale měl velmi silný a lesklý stříbrný nárazník. Píp se opatrně přiblížil ke Kolu, opřel se o něj a – šup! – začal ho před sebou pomalu tlačit nahoru.
Teď to byla teprve ta správná jízda! Cesta do kopce byla těžká. Píp funěl: „Puf, puf, puf.“ Kolo zase trošku vrzalo: „Vrz, vrz.“ Ale spolu jim to šlo skvěle. „Ještě kousek, Kolo, už tam budeme!“ povzbuzoval Píp svého nového kamaráda. Dokážeš Pípovi pomoct a taky si trochu zafunět? Puf, puf!
A najednou – hop! Byli tam. Na úplném vrcholku Velkého zeleného kopce. Mraky je pohladily po střeše a po drátech. Kolo se cítilo jako znovuzrozené. Najednou už nebylo unavené, protože ho hřálo u srdíčka, jak byl na něj Píp hodný. Rozhlédli se kolem a uviděli celé město, lesy i potůčky. Bylo to tam překrásné.
Píp si spokojeně odfrkl: „Baf!“ Zjistil totiž důležitou věc. Být hrdinou neznamená jet strašně rychle. Být hrdinou znamená všimnout si, když je někdo smutný, a podat mu pomocné kolečko. Sluníčko šlo pomalu spát, Píp i Kolo byli unavení, ale moc spokojení. A tak se tam k sobě přitulili a společně usnuli. Dobrou noc, Pípe. Tút-tút!