Kdysi dávno, vlastně to bylo dnes ráno, žil jeden malý zahradní skřítek jménem Barnaby. Byl tak maličký, že by se mohl houpat na stéblu trávy, a na zádech měl křídla, která vypadala jako dva zelené lístky jilmu. Barnaby měl na sobě košilku ze stříbrné trávy a na nohou botičky z hadí kůže, které dělaly tiché „ťap, ťap, ťap“, když běhal po mechu.
Jednoho rána, když se sluníčko ještě protahovalo za obzorem, Barnaby hledal kapičky rosy do svého čajového šálku z žaludu. Najednou uviděl pod měděným listem něco podivného. „Cvak!“ ozvalo se, když to zvedl. Byly to staré mosazné hodinky. Ale nebyly to obyčejné hodinky, co mají čísla. Místo nich tam byly malé zlaté včeličky a svítící sluníčko. „Tik-ťak, bzz-tik, bzz-ťak!“ dělaly hodinky. Barnaby vytřeštil své jantarové oči. Tyhle hodinky neukazovaly čas na oběd, ale přesnou vteřinu, kdy se probudí včelky v úlu!
Víte, co se stane, když se včelka vzbudí a nemá připravenou snídani? Je pořádně mrzutá! A dneska se sluníčku nechtělo vstávat, mraky ho zakrývaly jako peřina. Barnaby se podíval na hodinky. Ručička se blížila k hlavní včelce. „Ojej, musím pohnout!“ vykřikl Barnaby. „Šup, šup!“
Barnaby vyrazil do zahrady jako malý blesk. Musel připravit hostinu! Přiletěl k tulipánům, ale ty ještě pevně spaly. „Ťuk, ťuk,“ zaklepal na jejich lístky. „Vstávejte, květinky, včelky už se protahují!“ Tulipány se líně zavrtěly a „puf!“, otevřely své barevné kalíšky plné sladkého sirupu. Pak utíkal k levanduli. „Fííí!“ zafoukal vítr a chtěl mu rozfoukat mapu z pylu. Ale Barnaby se nedal! „Bzz-tik, bzz-ťak!“ připomínaly mu hodinky, že čas utíká.
Barnaby létal sem a tam, rovnal okvětní lístky a kontroloval, jestli v každém květu čeká sladká kapička. Byl jako malý dirigent velkého zahradního orchestru. „Tady trošku rosy, tamhle narovnat lístek, hop a skok!“ A co myslíte, stihl to? Ručička na hodinkách se dotkla té největší zlaté včelky. „Cink!“ zazvonily hodinky.
V tu ránu se z úlu ozvalo tiché „Zzzzz...“, které sílilo a sílilo, až to bylo jedno velké „BZZZZUM!“. Včelky vyletěly ven. Ale místo toho, aby byly mrzuté, zvesela zamávaly křidélky. Všude na ně čekaly otevřené květiny a prostřené stoly plné dobrot. Královna včel, Beatrice, se na Barnabyho podívala a spokojeně zabzučela. Barnaby byl šťastný. Jeho nové zázračné hodinky a jeho šikovné ruce zachránily celé ráno.
Když bylo po hostině a všechny včelky měly plná bříška, Barnaby si schoval hodinky do své taštičky z žaludu. Sluníčko konečně vykouklo a zahřálo ho na jeho zelených vláscích. Barnaby se usmál, lehl si do měkkého mechu a věděl, že zítra se svými hodinkami vzbudí zahradu zase přesně včas. A tak v zahradě všechno dopadlo tak, jak mělo. Dobrou noc, malý skřítku.