Byl jednou jeden kluk a ten se jmenoval Daneček. Daneček byl na svůj věk pořádný kus chlapa, měl hnědé oči jako ty nejlepší čokoládové bonbony a ze všeho nejraději nosil svou modrou helmu a tričko barvy nebe. Proč? Protože Daneček byl králem koloběžek a skateboardů! Jezdil tak rychle, že i vítr ho musel prosit, aby na něj počkal. A víš, co bylo nejlepší? Měl věrného kamaráda Davídka, se kterým podnikal všechny ty velké jízdy.
Jednoho dne se ale na zahradě stalo něco nevídaného. Fíííí-bum! Přímo mezi záhony s mrkví přistála raketa, která vypadala jako obří létající pařez. Dveře udělaly puf! a ven vylezl velký, zelený a náramně usměvavý zlobr Shrek. „Danečku, Davídku!“ zavolal Shrek. „Mám trable! Na Planetě Neonového Bláta žijí Dračí Ninjové a ti úplně ztratili svůj lesk. Jsou mrzutí, hádají se a zapomněli, jaké to je být kamarádi. Pomůžete mi?“ A protože Daneček i Davídek mají srdce na pravém místě, neváhali ani vteřinu.
„Naskočte si!“ řekl Shrek a v tu ránu se Danečkovo kolo i Davídkův skateboard proměnily v super-rychlá vesmírná vznášedla. Vžum! A už letěli vesmírem, kolem hvězd, které chutnaly jako jahodová zmrzlina, až přistáli na planetě, kde bláto svítilo jako neonové nápisy. A tam je uviděli. Dračí Ninjové! Byli to velcí draci v černých maskách, dělali bleskurychlé přemety a skákali z mraků jako gumoví medvídci. Ale víš co? Pořád do sebe vráželi a ošklivě na sebe vrčeli: „To je moje hvězdná sušenka! Ne, moje!“
Daneček se podíval na Davídka a hned věděl, co dělat. „Takhle to dál nejde,“ řekl pevným hlasem. „Uspořádáme Velký galaktický závod, kde vyhraje jen ten, kdo si pomůže!“ Ninjové se zastavili. Závod? To mají draci rádi! Daneček se rozjel na svém modrém vznášedle. Šup! Vyhnul se kouřovému obláčku. Bác! Jeden drak zakopl o svůj vlastní ocas. Ale místo aby ho Daneček předjel, zastavil, podal mu ruku a pomohl mu vstát. Davídek zase rozdělil svou svačinu mezi dva nejhladovější draky.
Draci na sebe koukali a pak udělali něco nevídaného. Jeden z nich pomohl druhému a najednou – cvak! – jejich šupiny začaly zářit krásnou modrou barvou. „Koukejte!“ vykřikl Davídek. Dračí Ninjové zase získali svůj lesk, protože zjistili, že být nejrychlejší neznamená být sám. Celá planeta se rozzářila radostí. Shrek se spokojeně poplácal po břiše a podal klukům sušenky z hvězdného prachu.
Když se Daneček s Davídkem vrátili domů na svou zahradu, měsíc už pomalu vykukoval zpoza mraků. Jejich vznášedla se zase proměnila v obyčejné kolo a skejt, ale v kapse je hřál magický modrý amulet od dragounů. Daneček si sundal svou modrou helmu, objal unaveného Davídka a věděl, že i když je skoro čtyřletý kluk, s laskavým srdcem dokáže zachránit celou galaxii. A tak to má být. Dobrou noc, malí hrdinové!