Byl jednou jeden louka, kde tráva lechtala do palečků a květiny voněly jako nejlepším jahodový čaj. A v té trávě bydlel Fluffy. Fluffy byl malý, růžový a chlupatý jako ten nejměkčí obláček. Měl velká mechově zelená očka a kolem krku nosil svou oblíbenou pastelovou šálu. Fluffy byl nejšťastnější, když mohl něco objevovat. Cink! Právě dnes našel na zemi něco zvláštního. V trávě byl podivný, kulatý obtisk. „Jéinene, co to je?“ zašeptal Fluffy. Vytáhl svou velkou nablýskanou lupu a podíval se úplně zblízka. Lupa-lupa-lupa! Vidíš to taky? Vypadá to jako... stopa po skákací kuličce!
Fluffy si upravil šálu a rozhodl se, že tuhle záhadu vyřeší. On byl totiž ten nejlepší malý detektiv! Hop! Hop! Hop! skákal Fluffy po louce. Po cestě potkal šnečka. „Panne šnečku, ztratil jste kuličku?“ zeptal se. Šneček jen pomalu zavrtěl tykadly. „Já? Já se neodrážím, já jen tak krásně kloužu. Ššš-klouz-ššš.“ Fluffy poděkoval a běžel dál. Pak potkal cvrčka, který právě trénoval skok do dálky. „Cvrčku, hledám kuličku! Je tvoje?“ Cvrček jen zamával svýma silnýma nohama a řekl: „Já mám kuliček plnou krabičku a žádná mi nechybí. Zkus jít tam, kde roste ta nejvyšší tráva!“
Fluffy se vydal do Lesa vysoké trávy. Bylo tam trošku šero a tráva byla vyšší než on sám. „Dívej se se mnou, pomůžeš mi?“ volal Fluffy. Díval se pod každý lístek, za každý kamínek. A najednou to uslyšel. Boing... tump! Boing... tump! Co to bylo za zvuk? Fluffy nastražil uši a šel za tím zvukem. Puf! Prodrobil se skrze hustý jetel a co nevidí? V měkkém jetelovém polštářku byla zapadlá nádherná, barevná kulička. A vedle ní seděla malá, smutná žabka.
„Moje kulička!“ vykvákla radostně žabka, když Fluffyho uviděla. Byla to její nejoblíbenější sportovní kulička, bez které nemohla trénovat na žabí olympiádu. Fluffy kuličku opatrně vzal, očistil ji svou šálou a s velkým úsměvem ji žabce podal. Žabka byla tak šťastná, že hned vyskočila vysoko do vzduchu. Boing! A Fluffy skočil s ní. Boing! Fluffy se smál a byl moc rád, že pomohl kamarádce.
Být detektivem je sice velká práce, ale vidět šťastný úsměv je ta nejlepší odměna na světě. Žabka a Fluffy si pak spolu hráli, až dokud sluníčko nezačalo zívat. Nakonec se všichni vraceli domů na odpolední spinkání. Fluffy se zachumlal do svého pelíšku a usnul s dobrým pocitem. A tak to nakonec všechno dobře dopadlo. Dobrou noc, malý detektive!