Byl jednou jeden svět, který celý svítil jako vnitřek tvého tabletu. Tráva tam byla z jemných pixelů a mraky vypadaly jako nadýchané bílé ikony. V tomto digitálním městě bydlel Rex. Rex nebyl obyčejný dinosaurus. Byl to T-Rex v pruhovaném modro-žlutém svetru a obřích červených teniskách. Pokaždé, když udělal krok, ozvalo se veselé „Vrzi-vrz!“. Rex byl sice velký, ale měl to nejlaskavější srdce na celém harddisku.
Jednoho rána se ale stalo něco moc divného. Představ si to! Gumové kachničky v kašně nekvákaly, ale začaly štěkat: „Haf! Haf!“. Plyšoví medvídci se snažili mávat tlapkami a odletět do nebe a mašinky na kolejích netahaly vagóny, ale tančily balet. Otáčely se dokola jako baletky! Někdo totiž v noci vlezl do systému a všechny ty hračky přepsal. Celé město bylo vzhůru nohama. „Takhle to nenechám,“ řekl si Rex a nasadil si své speciální Neonové datové brýle. Cvak! Brýle se rozsvítily a Rex uviděl něco, co nikdo jiný – zářivou zelenou stopu z jedniček a nul, která se táhla přímo přes náměstí.
Rex se vydal po stopě. „Vrzi-vrz! Vrzi-vrz!“ zněly jeho boty. Najednou se před ním objevila Velká ohnivá stěna zábavy, která vypadala jako obří kostičky z lega padající z nebe. Rex musel tančit! Švihnul svým silným ocasem – „Bác!“ – a odrazil padající kostku. Zapojil své malé ruce, aby naťukal kód na klávesnici v chodníku, a proběhl skrz. Na konci stopy našel malého, čtvercového robota jménem Bip. Bip držel v ruce digitální vysavač a vypadal smutně. „Uklízím,“ pípal Bip. „Hračky byly moc rozházené a každá dělala něco jiného. Tak jsem je všechny opravil, aby byly stejné a čisté.“
Rex si dřepl, až jeho tenisky hlasitě kvikly. „Ale Bipe,“ řekl Rex jemně, „svět je krásný právě proto, že je každý jiný. Podívej se na mě – jsem dinosaurus ve svetru! To přece nedává smysl, ale je to legrace, že?“ Půjčil Bipovi své Neonové brýle. Bip skrze ně uviděl, jak smutné jsou baletící mašinky, které by raději znovu jezdily po kolejích. Robot smutně zablikal. Rex pak otevřel tajnou složku ve svých brýlích a vyndal „Záplatu laskavosti“. Společně ji poslali do sítě – „Fiúúú-puf!“.
A víš, co se stalo pak? Hračky se vrátily ke své staré povaze, ale s trochou nového třpytu. Kachničky zase kvákaly a mašinky vesele houkaly. Rex a Bip se stali nejlepšími kamarády a od té doby Rexovy tenisky při každém kroku na oslavu vesele pískaly. A tak to dopadlo přesně tak, jak mělo.