Uprostřed zahrady, tam, kde tráva začíná šimrat do nosu a vonět jako čerstvý čaj, stála Ema. Víte, Ema nebyla jen tak obyčejná holčička. Měla kulaté brýle, které jí pořád klouzaly ke špičce nosu, a žlutý pletený svetr tak veliký, že v něm vypadala jako vlněné klubíčko. A co víc? Její vysoké tenisky měly úplně rozvázané tkaničky. Plápolaly kolem jejích nohou jako uši štěňátka. „Šup, plác, šup,“ dělaly tkaničky do rytmu jejích myšlenek.
Ema koukala do sytě zeleného mechu. Před ní se otevíraly dvě cesty. Jedna vedla do tajuplné jeskyňky schované pod kořenem starého stromu. Vypadalo to tam kouzelně, temně a dobrodružně. Možná tam žili skřítkové, co snídají mlhu! Jenže pak Ema uslyšela slaboučké: „Bzzz... puf.“
Na lístku jetele tam ležel čmelák. Byl tak huňatý a tak unavený, že mu křidélka jen ztěžka vibrovala. Měl nožičky obalené pylem a vypadal, že usne dřív, než řekneš „borůvka“. Co teď? Ema si upravila brýle. Má jít prozkoumat stíny v mechu, nebo zachránit tohohle malého spáče?
„Kdybych byla čmelák se spoustou práce, taky by se mi hodila postýlka,“ pomyslela si Ema. Rozhodla se. Nejdřív dobrota, potom dobrodružství! Klekla si do vlhké trávy a její žlutý svetr se dotkl země. Musela nejdřív vyřešit ty neposlušné tkaničky. „Jedna smyčka, druhá smyčka... a šup!“ Utáhla je tak pevně, že už o ně nezakopne.
Potom začala stavět. Našla suchý klacík, kousek kůry a tu nejměkčí hrstičku čerstvého mechu. „Ťuk, ťuk,“ stavěla malou vilku pro unaveného hosta. Za chvíli stál v mechu krásný čmeláčí hotel. Ema opatrně, skoro jako když se hladí mýdlová bublina, posunula čmeláka do bezpečí.
Čmelák se zavrtěl, spokojeně zabručel a zamával nožičkou. Snad to bylo poděkování? V tu ránu se z té temné jeskyně pod kořenem ozval tichý, stříbrný vítr. „Fíííí!“ Zafoukalo to přímo k Emě a do dlaně jí přistálo lesklé, třpytivé semínko. Jako by jí sama jeskyně vzkazovala: „Děkuji, že jsi pomohla. Počkám na tebe do zítřka.“
Ema se usmála, upravila si brýle a pocítila v srdci takové to teplé šimrání, jako když pijete horké kakao. Jeskyně nikam neuteče. Dneska zachránila jeden malý svět a to bylo to největší dobrodružství ze všech. A tak to v zahradě všechno dopadlo přesně tak, jak mělo.