Byl jednou jeden malý, úplně malinkatý Ježek. Měl krátké nožičky, mokrý nosík a na zádech spoustu bodlinek. Právě teď je noc a celý les už dávno spinká. Slyšíš to ticho? Jenom stromy tiše šumí: „Ššš, ššš.“
Ale náš Ježek nespí. Má totiž velkou práci! Pod starou jabloní našel poklad. To největší, nejkulatější a nejčervenější jablíčko na celém světě. „Jéé,“ vydechl Ježek. Jablíčko vonělo sladce jako letní den. Ježek na nic nečekal, k jablíčku se přitulil a pomalu ho začal strkat před sebou. „Dup, dup, dup,“ dělaly jeho nožičky v trávě. „Šup, šup, šup,“ kutálelo se jablíčko přes měkký mech.
Jenže v lese už byla velká tma. Sluníčko šlo spát a pod rozložitým kapradím nebylo vidět ani na špičku nosu. Ježek se zastavil. Kde je ta cesta domů? Kde je ten starý dub, pod kterým má svůj pelíšek? Kolem něj se míhaly dlouhé stíny. „Hů-hů,“ houkla moudrá sova z vysoké větve, ale Ježek byl tak malý, že v té tmě skoro neviděl na krok. „Cvrk, cvrk,“ ozval se schovaný cvrček, ale cesta domů byla pořád schovaná v černé noci. Ježek smutně popotáhl nosíkem. Co teď bude dělat?
Vtom se ale na obloze něco pohnulo. Kdo se to na nás dívá? Je to kulatý a usměvavý Měsíček. Viděl malého Ježka, jak stojí uprostřed lesa se svým velkým jablíčkem, a rozhodl se, že nenechá kamaráda v nouzi. Měsíček se zhluboka nadechl a udělal: „Fúúú.“
A najednou – koukej! Měsíček rozsvítil své stříbrné lampičky. Seslal dolů na zem jasný paprsek, který vypadal jako svítící cestička. „Aha!“ radoval se Ježek. Vidíš tu krásnou stříbrnou cestu? Ta vede přímo k jeho domečku! Ježek znovu zabral. „Dup, dup, dup,“ pospíchaly nožičky. Jablíčko se v měsíčním světle krásně lesklo, jako by bylo z pohádky.
Ježek procupital kolem spících kytiček, které měly lístky zavřené k spánku, a už byl u svého pelíšku. „Šup!“ a jablíčko se vkoulelo dovnitř do suchého listí. Ježek se spokojeně zavrtal vedle své červené odměny. Bylo tam teplo, vonělo tam jehličí a on věděl, že Měsíček ho celou noc bude hlídat svým laskavým světlem.
Ježek zavřel očka, spokojeně zamlaskal a usnul. A tak to v lese chodí – i ten nejmenší cestovatel vždycky najde cestu domů, když mu přátelé svítí na cestu. Dobrou noc, Ježku. Dobrou noc, děti.