Byla nebyla jedna veliká, voňavá Louka, kde se tráva vlnila jako mořská hladina a květiny voněly sladce jako malinovka. Věděli jste, že i auta a stroje mají své bály? Je to tak! Právě dnes se tam konal Velký luční bál. Nad hlavami svítil měsíček jako stříbrný talíř a všude to jemně vrčelo, houkalo a cinkalo.
Uprostřed toho všeho zářila Kouzelná sanitka. Byla to ta nejmilejší kamarádka, jakou si auto může přát. Měla bílý kožíšek lesklý jako čerstvý sníh a na střeše jí trůnil majáček, který vypadal jako duhová korunka. Když jela přes louku, dělala jemné „Blink-blink!“ a za jejími koly zůstávaly zlaté třpytky. Kouzelná sanitka milovala tanec a chtěla, aby se smáli úplně všichni.
Jenže tam v koutě, u jedné velké blátivé louže, stál Starý bagr. A ten se nesmál. Měl ohromnou rezavou lžíci a těžké pásy, které dělaly „Křup-křup“, když se jen trochu pohnul. „Ach jo,“ vzdychl Bagr a z výfuku mu vyletěl obláček šedého kouře. „Já jsem moc těžký a nemotorný. Moje železo jen skřípe a vůbec neumím tancovat jako ty nablýskané koloběžky.“
Kouzelná sanitka k němu vesele přiskákala. „Neboj se, kamaráde!“ řekla a její modrá světýlka vlídně zamrkala. „Každý má v sobě schovanou písničku. Zkusíme to spolu?“ Starý bagr se snažil, vážně se snažil! Ale když chtěl zatočit, jeho lžíce jen s rachotem „Bác!“ praštila do země a vykopala díru přímo uprostřed parketu. „Vidíš?“ smutnil Bagr. „Jen dělám nepořádek.“
Kouzelná sanitka ale dostala nápad. Rozsvítila svou duhovou korunku a začala pomalu, rytmicky blikat. Červená, modrá, žlutá. Červená, modrá, žlutá. „Dívej se na světýlka a poslouchej,“ řekla potichu. „Pomůžeš nám taky? Zkusíme to spočítat: jedna, dvě a... nabírat! Jedna, dvě a... zvednout!“ Kouzelná sanitka začala jemně houkat do rytmu: „Tú-tú, tú-tú!“
A pak se to stalo! Starý bagr přestal spěchat. Začal svou velkou lžící kyvnot doleva a pak doprava. „Vrz-vžum, vrz-vžum.“ Jeho těžké pásy o zem dělaly krásné basové „Bum-bum“, které udávalo rytmus všem ostatním. Už to nebyl hluk, byla to hudba! „Jé, já tancuju!“ jásal Bagr a jeho kovové paže se v měsíčním světle hýbaly jako v kouzelném baletu.
Všechna auta na louce se zastavila a začala nadšeně troubit: „Píp-píp! Sláva!“ Kouzelná sanitka se spokojeně točila kolem dokola a její stříbrné puklice zářily do tmy. Starý bagr byl hvězdou večera, protože nikdo jiný neuměl tak krásně tancovat v rytmu „Bum-bum“. Tančili spolu až do rána, dokud na trávu nepadla první rosa. A tak Starý bagr zjistil, že i když je někdo velký a rezavý, může být tím nejlepším tanečníkem na světě. Stačí jen najít tu správnou písničku a mít dobrou kamarádku, která vám posvítí na cestu. A tak to na Lučním bále dopadlo přesně tak, jak mělo.