Byl jednou jeden jabloňový sad a v něm, přímo uprostřed rozkvetlé louky, stál Malý traktůrek. Ale podívejte se na něj – dnes nemá rozsvícená světýlka a jeho motor jen smutně popotahuje. „Hic-hic, hic-hic,“ vzlykal Malý traktůrek. Víš, co se mu stalo? Ztratil svého nejoblíbenějšího plyšového medvídka! A bez medvídka se v tak velké louce cítil docela sám.
Najednou se ale ozvalo veselé „Blink-blink!“ a tiché, jemné „Vrrrrm!“. Po cestičce přijížděla Kouzelná sanitka. Celá se leskla jako čerstvý sníh a na střeše jí svítil barevný majáček ve tvaru koruny. „Neboj se, Malý traktůrku,“ řekla laskavým hlasem, zatímco z jejích kol odlétaly zlaté jiskřičky. „Společně toho tvého kamaráda najdeme. Moje kouzelná zrcátka uvidí i tam, kam jiní nedohlédnou.“
Kouzelná sanitka nastražila svá zrcátka, která vypadala jako zvědavá ouška. „Šusty-šust!“ zašuměl vítr v trávě a pošeptal jim, kudy mají jet. Nejdříve potkali velikou, ospalou kupu sena. „Chrrr-půůů,“ chrápala kupa. Kouzelná sanitka na ni jemně blikla svými duhovými světýlky. „Vstávej, kopečku, neschováváš medvídka?“ Kupa se jen zavrtěla, ale medvídek tam nebyl.
Pak dojeli k blátivé kaluži. „Plác! Čvacht!“ proběhla kolem rodinka kachniček. „Neviděly jste hračku?“ ptala se Kouzelná sanitka a posvítila si svými stříbrnými poklicemi do všech temných koutů pod starým dubem. „Gágá, gágá, my ne, my si jen hrajeme!“ volaly kachničky. Malý traktůrek už chtěl skoro znovu plakat, ale Kouzelná sanitka ho pohladila svým teplým světlem. „Už jsme blízko, cítím to v kolech!“ povzbudila ho.
„Puf!“ Najednou se Kouzelná sanitka zastavila u obrovské, rozesmáté slunečnice. Její kouzelná zrcátka zachytila něco měkkého a hnědého. „Podívej!“ vykřikla. Za žlutým stonkem, schovaný v travičce, tam ležel on – plyšový medvídek! Malý traktůrek radostně poskočil, až mu motor vesele zabublal: „Brum-brum-brrrrr!“ Popadl svého medvídka a přitiskl ho k nárazníku.
Sluníčko už začalo pomalu spát, ale louka už nebyla strašidelná. Malý traktůrek věděl, že s takovou kamarádkou, jako je Kouzelná sanitka, se neztratí žádná hračka ani úsměv. Kouzelná sanitka naposledy blikla svou duhovou korunou, zamávala zrcátky a za doprovodu zlatých hvězdiček odjela pomáhat dál. A tak to v tom našem jabloňovém sadě všechno dobře dopadlo. Dobrou noc!