Venku už se pomalu stmívalo a do dětského pokoje se vplížily první hvězdičky. Ale víte, co je na tmě nejlepší? Že stačí rozsvítit jednu malou lampičku a na stěně se začnou dít neuvěřitelné věci! Tatínek si sedl na postel, namířil světlo na bílou zeď a řekl: „Dívejte se pozorně. Teď vykouzlíme svět, kde je všechno možné.“
Spojil dlaně, vztyčil dva prsty a – hop! Na stěně se objevil Zajíc Hop. Měl dlouhé uši, které legračně stříhaly sem a tam. „Cuc-cuc,“ zamrkal nosíkem Zajíc Hop. Víte, co měl tenhle stínový zajíc za úkol? Chtěl najít bájnou Světluškovou louku, kde se spí nejlépe na celém světě. Ale cesta vedla přes hory z polštářů a hluboké lesy ze stínů nábytku.
„Půjdeme s tebou!“ vykřikly děti. Tatínek jim ukázal, jak správně nastavit prstíky. „Když dáš ruku blíž k lampě, stín vyroste jako obr. Puf! A když dál, je z tebe malý mraveneček. To je věda, co?“ A hned se k Hopovi přidal Ptáček Píp. Uděláte ho tak, že zaklesnete palce o sebe a zamáváte dlaněmi. Fííí, Fííí! Ptáček Píp letěl vysoko a hlídal cestu shora.
Najednou se ale v cestě objevil Krokodýl Chňap! Klapy-klap! „Kudy dál?“ ptal se krokodýl a otevíral svou velikou tlamu z tátovy dlaně. Právě v tu chvíli se lampička trochu zatřásla – bum, bác! Přišla stínová bouře. Světlo blikalo a zvířátka v temných rozích knihovny ztratila cestu. „Nesmíme se bát,“ zašeptal tatínek. „Když spojíme síly a naše ruce, světlo nám zase ukáže směr.“
Děti spojily své malé ručky s tátovými velkými dlaněmi. Společně vytvořili toho největšího a nejlaskavějšího tvora na stěně – byl to Slon Bimbo. Bimbo měl obrovské uši a dlouhý chobot, který udělali ze spojených paží. „Tůůů-tůůů!“ zatroubil Bimbo a svým silným tělem odsunul všechny černé stíny z cesty. Slon Bimbo ukázal Zajíci Hopovi i Ptáčku Pípovi bezpečnou cestu přímo k nočnímu světýlku.
A tam byla! Světlušková louka. Byla teplá a zářila jemným žlutým světlem tátovy lampy. Zajíček Hop si unaveně lehl, uši mu konečně přestaly kmitat a Ptáček Píp schoval hlavu pod křídlo. Slon Bimbo jen spokojeně zamrkal. „Vidíte?“ řekl tatínek a jemně pohladil děti po vlasech. „Tma není nic jiného než místo pro naše příběhy a světlo je náš nejlepší kamarád, který nás vždycky dovede domů.“
A tak všechno dobře dopadlo. Zvířátka na stěně usnula, lampička cvakla a v pokoji zůstal jen klid, bezpečí a krásné sny. Dobrou noc.