Byl jednou jeden malý, chlupatý hrdina a ten se jmenoval Koťátko. Koťátko mělo velmi důležitý nos. Ten nos dělal pořád: „Čmuch, čmuch, čmuch!“ A jeho malá očka dělala: „Kuk, kuk!“ Dnes ráno mělo Koťátko velký úkol. Stalo se z něj totiž velký detektiv. A co takový detektiv hledá? No přece něco tuze dobrého do bříška!
Koťátko vyběhlo na zahradu. Tráva byla vysoká a trošku lechtala na bříšku. „Šimry, šimry!“ smála se tráva. Ale náš detektiv se nezastavil. Najednou uviděl na zemi stopy. Byly stříbrné a tajuplné, jako by je tam nechal kouzelník. Kam asi vedou? „Bum!“ Koťátko zakoplo o malý kamínek, ale hned zase vyskočilo. Musí přece vyřešit tu záhadu!
„Puf!“ vyletěl z kytičky barevný Motýlek. Zamával křídly a ukázal směrem ke staré pampelišce. Pampeliška byla veliká jako žlutý deštník. Koťátko se pod ni schovalo. „Šup!“ A už byl u pampelišky kamarád Kobylka. „Cvrnk, cvrnk!“ zacvičil nožkami a skočil dál do dálky. Koťátko běželo za nimi. Cítilo totiž něco moc voňavého. Jeho bříško začalo zpívat: „Mňau, mňau! Já mám hlad!“ slyšíš to taky? To bylo ale hlasité!
Detektiv Koťátko se plazilo jako malý tygr v džungli. „Plíž, plíž, plíž.“ Už tam skoro budeme! Kde je ten poklad? Koťátko napnulo uši, vystrčilo ocásek a udělalo poslední velký „Hop!“. Přeskočilo lístek sedmikrásky a dopadlo přímo na sluníčkovou terasu.
A co tam nevidí? Uprostřed terasy stojí krásná, modrá a úplně lesklá miska. A v té misce? Čerstvé, bílé mlíčko! „Mňam, mňam, mňam,“ olizovalo se Koťátko. Záhada byla vyřešena. Stopy v trávě ho dovedly až k té nejlepší snídani na světě. Být detektivem je sice velká práce, ale s plným bříškem se pak tak krásně spinká. A tak se Koťátko stočilo do klubíčka a spokojeně usnulo. A tak to bylo správně.