Uprostřed Jantarového lesa, kde stromy voní po jehličí a měsíc svítí jako stříbrný talíř, žije malý lišák jménem Cinder. Cinder není jen tak obyčejný lišák. Má kožíšek barvy podzimního ohýnku, na tlapkách černé ponožky a přes oči modrou masku. Cinder je totiž... ninja! Má dřevěný mečík, tiché tlapky a velké poslání. Musí hlídat celý les, i když už všechny ostatní lišky dávno spinkají.
„Šup! Tresk! Prásk!“ Cinder skákal přes pařezy. Rozháněl se svým mečíkem a věřil, že ninja nikdy nespí. Ninjové jsou přece hrozně zaneprázdnění hrdinové! Díval se do tmy a viděl tam strašidelné stíny. „Aha! Stínový skřeti!“ zašeptal a udělal kotrmelec. Ale víte, co to bylo doopravdy? Jen větve borovic, které se ve větru jemně pohupovaly. Šum-šum, šum-šum.
Jenže potom se to stalo. Cinderovy nožky najednou začaly být jako z gumy. „Klep-klep,“ tlapky se mu třásly a ten dřevěný mečík? Ten najednou vážil jako celý balvan. Cinder chtěl udělat velký skok, ale místo toho jen udělal malé „bác“ do měkkého mechu. Přišla na něj totiž ta největší ninja nepřítelkyně: Velká Únava. Očka se mu začala zavírat a les se kolem něj začal točit v ospalém tanci.
Cinder se podíval na hvězdy a uvědomil si, že i ten nejstatečnější ninja potřebuje zvláštní kouzlo. A tak vyzkoušel tu nejtajnější techniku: „Velké protažení“. Nejdřív natáhl přední tlapky – tááák daleko před sebe, až se mu bílá hvězdička na tlapce zaleskla. Potom vytrčil zadeček a nakonec... „Aaaa-úúúúú!“ Pustil z tlamičky to největší zívnutí v celém lese. Bylo tak velké, že se i lístky na stromech zachvěly.
Cinder pochopil, že nejlepším krytem pro malého ninju není tma, ale bezpečí. Tichoučce, jako když padá sněhová vločka, se připlížil do pelíšku. Tam na něj čekala máma liška. Měla kožíšek teplý jako peřinku a její bříško bylo to nejměkčí místo na světě. Cinder odložil mečík, sundal si masku a šup! Zavrtal se přímo pod maminčino teplé bříško.
Cinder spokojeně zamručel. Teď už věděl, že k tomu, aby mohl být zítra zase velkým hrdinou, musí dneska nejdřív hezky dobít svou ninja sílu. Maminka ho jemně olízla na uchu a v celém Jantarovém lese nastalo ticho. A tak to dopadlo úplně správně. Dobrou noc, malý ninjo.