Byl jednou jeden malý, chlupatý medvídek a ten se jmenoval Brtník. Měl hebký kožíšek, mokrý nosík a ze všeho nejraději měl sluníčko na zahradě. Jednoho rána Brtník vyšel ven a „Ťuk–ťuk!“ – zakopl o něco kulatého. Pod velkým lopuchem se schovával míček. Ale ne ledajaký! Byl krásně červený, hladký a vypadal, že se chce moc a moc kamarádit.
Brtník se na míček podíval a přemýšlel. „Mám si hrát tady v pískovišti, nebo půjdeme na výlet do Šeptajícího lesa?“ Na pískovišti to byla krása. „Plác, plác!“ dělal Brtník bábovičky. „Bum, bum!“ tloukl do písku lopatkou. Jenže míček byl neposeda. „Hop!“ vyskočil z pískoviště. „Hop!“ odrazil se od kyblíčku. Míček nechtěl sedět v písku, on chtěl vidět svět! A tak se Brtník rozhodl: „Půjdeme do lesa!“
Cesta do lesa byla veselá. Míček dělal „Goul-goul, goul-goul!“ jak se kutálel po cestičce. Ale najednou – „Fíííí!“ – se míček rozkutálel moc rychle a schoval se do vysokého kapradí. Kdepak je? Brtník se trošku bál, ale věděl, že musí být statečný. „Kupy-dupy, kupy-dupy,“ šlapal Brtník mezi lístky. Potkal hlemýždě Bedřicha. „Bedřichu, neviděl jsi můj červený míček?“ Bedřich jen pomalu, moc pomalu zakroutil růžky: „Neznám, nespěchám...“
Pak se ze stromu ozvalo „Chramst, chramst!“. To veverka Čiperka louskala oříšek. „Míček? Ten letěl tamhle k potůčku!“ volala. Brtník utíkal, co mu nožičky stačily. A opravdu! U třpytivého potůčku, tam co voda dělá „Žbluňk, žbluňk“, ležel ten krásný červený kulatý kamarád. Brtník byl tak rád, že ho našel!
Brtník si mohl míček schovat do kožíšku a jít domů, ale vzpomněl si na Čiperku. „Veverko, pojď si hrát!“ A tak si medvídek a veverka posílali míček po trávě. „Goul-goul sem, goul-goul tam!“ Smáli se, až se lesní kvítka kývala. Brtník zjistil, že když se rozhodne pro dobrodružství, potká nové kamarády a zažije tu největší legraci.
Sluníčko už šlo spát a Brtník byl unavený. Vzal míček do tlapek, zamával lesu a šel domů do pelíšku. „Dneska to byl krásný den,“ pomyslel si. „A zítra? Zítra si vyberu další dobrodružství!“ A tak se medvídek Brtník zachumlal do peřinky a spokojeně usnul. Dobrou noc, Brtníku!