Byl jednou jeden Tyranosaurus Rex a jmenoval se... no, prostě Rex! Ale počkejte, zapomeňte na všechno, co víte o strašidelných dinosaurech. Tenhle Rex nosil pletený svetr s modrými a žlutými pruhy a na nohou měl obrovské červené tenisky s neuvěřitelně dlouhými tkaničkami. Pokaždé, když udělal krok, jeho boty udělaly vrrr-kvík! a tkaničky za ním vlály jako dva bílí hadi.
Rex měl jeden velký sen. Chtěl být nejlepším tanečníkem v celé pravěké džungli. Jenže to mělo háček. Pokaždé, když se pokusil o piruetu, jeho velký ocas udělal PRÁSK! do kapradí. A když chtěl vykopnout nohama, zapletl se do tkaniček a... BUM! Rex ležel na břiše a jeho jantará oči smutně mrkaly. „Ach jo,“ povzdechl si, „moje nohy jsou moc velké a moje ruce moc krátké. Vypadám spíš jako rozbitá pračka než jako tanečník.“
Jednoho dne, když Rex hledal v hlíně svou schovanou svačinu, narazil na něco tvrdého a lesklého. Cink! Vyhrabal podivnou krabičku, která svítila všemi barvami duhy. A potom – nemohl uvěřit svým očím! Krabička udělala Zzap-zap-boop! a nad ní se objevil stříbrný obraz. Byl to videotelefon z daleké budoucnosti!
Z obrazovky na něj koukali dinosauři, kteří vypadali jako ze železa. Měli na očích neonové brýle a jejich těla se leskla jako nové auto. „Nazdar, Rexi!“ promluvil jeden nich, který se jmenoval Gizmo-Top. „My jsme Kyber-sauři z roku 3030 a cítíme, že tvůj rytmus je trochu... no, řekněme, zaseknutý. Chceš se naučit Robotický tanec?“
Rex nadšeně poskočil, až jeho tenisky udělaly KVÍÍÍK! „Ano, prosím!“ vykřikl.
„Tak se dívej a opakuj po nás!“ zavelel Gizmo-Top. „Napni se jako pravítko a teď: Cvak – Puk – Šup – Lok!“. Kyber-sauři se pohybovali tak přesně, jako by byli poháněni baterkami. Rex se snažil. Opravdu se snažil. Zkusil „Cvak“, ale jeho pletený svetr se jen zavlnil. Zkusil „Puk“, ale jeho ocas omylem sestřelil obrovskou palmu – KŘUP!
Víš, co se stalo potom? Rex se úplně zamotal do svých tkaniček a začal se kývat ze strany na stranu, aby nespadl. Škyt-blump-bum! Vypadalo to hrozně legračně. Rex se zastavil a svěsil hlavu. „Je to marné,“ řekl smutně. „Jsem jenom starý dinosaurus v měkkém svetru. Moje tělo neumí dělat takové ostré pohyby jako vaše stroje. Jsem prostě jedna velká chyba.“
Ale Gizmo-Top se na obrazovce jen usmál. „Ale Rexi, o tom to přece je! I ten nejlepší robot z budoucnosti má v sobě občas malou chybu, které říkáme 'glitch'. A právě tyhle chyby dělají tanec zajímavým! Máš v sobě duši, ne dráty. Zkus ten svůj pohyb nezastavovat. Použij ten svůj 'glitch'!“
Rex se zamyslel. Podíval se na své obrovské boty. Rozhodl se, že už nebude robot, ale bude Rex-bot. Začal znovu. Tentokrát se nesnažil být tuhý. Když se zakýval, schválně do toho přidal dupnutí svou těžkou nohou – DUP! Pak nechal své krátké ruce mávat rytmicky u těla a jeho ocáskem začal kroužit jako vrtulí.
Vydává to zvuk: Dup-kvík-vrt! Dup-kvík-vrt!
„To je ono!“ křičeli Kyber-sauři a začali tancovat s ním. Celá džungle se otřásala pod novým tancem, kterému Rex začal říkat 'Rex-Bot Stomp'. I vážka Buzzy, která se celou dobu jen posměšně dívala, začala do rytmu třepotat křídly. Rex už nebyl nešikovný. Byl unikátní. Jeho pletený svetr svítil radostí a tkaničky, které předtím jen překážely, se při tanci rytmicky pleskaly o podlahu.
Nakonec Rex zjistil, že když tancuje svůj vlastní styl, jeho tkaničky se zázračně nezamotávají. Udělal poslední velký skok, dosedl na zem a boty udělaly vítězné PÍSK! „Díky, kamarádi z budoucnosti!“ zamával Rex do krabičky.
„Kdykoliv, parťáku,“ odpověděl Gizmo-Top, než obrazovka zhasla. Rex si spokojeně uhladil svůj pruhovaný svetr a konečně se mu podařilo zavázat tkaničky na pevnou, krásnou mašličku. A tak se Rex naučil, že nepotřebujete neonové brýle, abyste byli moderní. Stačí mít dobré srdce, odvahu zkusit něco nového a nebát se, když občas uděláte nějakou tu chybu. Protože právě ty chyby z nás dělají ty nejlepší tanečníky.