Byla jednou jedna malá rytířka a jmenovala se Jasmínka. V celém království byste nenašli nikoho statečnějšího. Ostatní rytíři nosili těžké plechové brnění, které dělalo „Cink-cink-třísk!“, a v rukou svírali velké meče. Ale Jasmínka? Ta byla jiná. Místo meče nosila za pasem stříbrnou flétnu a na hlavě měla nablýskanou helmu s růžovou mašlí. Věděla totiž jedno velké tajemství: že písnička zmůže víc než tisíc křiklavých slov.
Jednoho dne se země začala otřást. „BUM! BUM! BUM!“ Co se to děje? To se k hradu blížil obr Balbal. Byl tak veliký, že když udělal krok, v královské kuchyni poskočily všechny hrnce. Obr Balbal měl špatnou náladu. Byl nevyspalý, mračil se a šlapal v královských zahradách po kytičkách. „DUP! KŘUP!“ A když si chtěl zdřímnout, jeho chrápání znělo jako bouřka: „CHRRR-PÚÚÚ!“ Koníci v maštalích se klepali strachy a ostatní rytíři jen zmateně pobíhali a křičeli: „Utíkejte! Schovejte se!“
Víš, co udělala Jasmínka? Jasmínka se neschovala. Pevně si utáhla mašli na helmě, vzala svou flétnu a vykročila přímo k tomu velikánskému obrovi. „Ťap, ťap, ťap,“ kráčela po trávě až k jeho obrovské botě, která byla větší než celá její postýlka. Ostatní rytíři na ni volali: „Jasmínko, pozor! On tě zašlápne!“ Ale Jasmínka se jen usmála a přiložila flétnu ke rtům.
„Fííí-lúúú,“ zazněl první tón. Byl jemný jako pohlazení od maminky. Jasmínka začala hrát tu nejtišší a nejkrásnější ukolébavku na světě. Notičky vylétaly z flétny a vypadaly jako malí svítící světlušky. Kroužily obrovi kolem uší, tančily mu na špičce nosu a šimraly ho na tvářích. „Fííí-liii-looo.“
Obr Balbal se zastavil. Přestal dupat. Přestal mračit své huňaté obočí. Zamrkal jednou, zamrkal podruhé a… „Zív!“, zívl si tak mocně, až se ohnuly vrcholky stromů. Jeho zlost se rozplynula jako pára nad hrncem. Pomalu, úplně pomaličku se svalil do měkkého mechu. „Puf!“
Jasmínka hrála dál a kráčela kolem něj, dokud se obr neproměnil v jedno velké spokojené klubíčko. Už se nezlobil, už neduptal. Spokojeně oddechoval a zdálo se mu o rozkvetlých loukách. Celé království utichlo a všichni udiveně koukali, jak malá rytířka s flétnou dokázala to, co nikdo jiný.
Od té doby se Jasmínce říká Rytířka tichých snů. Všichni v království už vědí, že ta největší síla se neschovává v meči, ale v laskavém srdci a krásné písničce. A Jasmínka? Ta každý večer zahraje jednu malou notičku do tmy, aby se všem dětem i obrům krásně spalo. Dobrou noc.