Uprostřed Neónové mlhoviny, tam, kde hvězdy neblikají, ale vesele vyhrávají jako obrovské barevné jukeboxu, žije kluk jménem Ryu. Možná byste si ho na první pohled spletli s obyčejným hrdinou z komiksu, ale pozor! Stačí se podívat na jeho vlasy. Mají barvu elektrické modři, tak jasnou, že byste u nich mohli v noci číst pohádky. Na čele má stříbřitou jizvu ve tvaru blesku a na krku se mu houpe safírový přívěsek, který vypadá jako kousek zamrzlého nebe. Ryu není jen tak ledajaký sportovec – je to magický gymnasta, a dnes je pro něj ten nejdůležitější den v celém vesmíru. Dnes se totiž koná Mezigalaktický pětiboj!
„Slyšíte to?“ šeptal Ryu svému malému vznášejícímu se droidovi jménem Sparky. Kolem nich to hučelo jako v obřím včelím úlu. Na stadionu, který tvořily stovky plovoucích asteroidů, se tísnily tisíce bytostí z celého kosmu. Byli tu svítící lidé z hvězdy Vega, chlupatí obři z planety Meduňka i malí zelení skřítci, co místo tleskání měnili barvu. „Bum! Cvak! Vrrrm!“ ozývaly se motory vesmírných lodí a magické portály, které vyplivovaly další a další fanoušky. Ryu si upravil své šedé roucho se stříbrným vyšíváním, které se ve světle mlhoviny krásně lesklo. Cítil se jako napnutá struna. Dokáže to? Dokáže všem ukázat, že jeho magické skákání není jen pro parádu?
První disciplína se jmenovala Sprinterská pustina. Představte si to: místo běžecké dráhy tam byly levitující kameny, které se neustále hýbaly nahoru a dolů. Ryu stál na startu vedle svého největšího soupeře, robota Nova-9. Nova-9 byl celý z nablýskaného chromu, oči mu svítily červeně a místo svalů měl ty nejmodernější servomotory na světě. Žádná kouzla, jen čistá technologie a chladná logika. „Pravděpodobnost tvého vítězství je nula celá nula nula pět procent,“ pípl Nova-9 a jeho kovové nohy dělaly „Klap! Klap!“. Ryu se jen usmál, zhluboka se nadechl a pak… PÍÍÍSK! Start!
„Hop! Šup! Fííí!“ Ryu letěl vzduchem jako modrý plamen. Jeho metoda „Hvězdného kroku“ byla úžasná. Vždycky, když se jeho noha dotkla asteroidu, pod ním vykvetla malá jiskřivá květina. Jenže pak se to stalo. Nečekaná magnetická bouře „Prásk! Ruuuum!“ otřásla celým stadionem. Obrovský poryv vesmírného větru mu strhl safírový přívěsek z krku! Ten přívěsek byl jako jeho kotva, pomáhal mu soustředit magii. Bez něj začal Ryu ve vzduchu vrávorat. „Ó ne!“ vykřikli diváci. Dokážete si představit, jaké to je, když náhle ztratíte rovnováhu uprostřed obřího skoku? Ryu padal směrem k prázdnotě!
Ale Ryu nebyl kluk, co se hned vzdává. V tu chvíli si vzpomněl na to, co mu vždycky říkal trenér Orion, moudrý učitel s osmi očima: „Síla není v kameni na krku, Ryu, ale v rytmu tvého srdce.“ A tak Ryu zavřel oči. Přestal se spoléhat na šperky a začal poslouchat vesmír. Slyšel to? „Bum-bam, bum-bam.“ To byl tlukot jeho srdce, který se doplňoval s tlukotem celé mlhoviny. Místo paniky začal kouzlit přímo z konečků prstů. „Zing! Zzap!“ Přímo před sebou si vykouzlil zářící prstence světla a místo na kameny skákal po svých vlastních kouzlech. Byl rychlejší než kdy dřív!
Na druhé straně dráhy Nova-9 začal mít potíže. Jeho senzory nedokázaly spočítat chaos magnetické bouře a robot se zasekl na jednom kymácejícím se kameni. „Systémová chyba! Píp! Pomoc!“ křičel plechový sportovec. Ryu mohl jen proletět kolem a vyhrát. Ale víte, co udělal? Protože měl srdce na pravém místě, ve výskoku se otočil, natáhl ruku a „Chňap!“. Zachytil Nova-9 těsně předtím, než se robot zřítil do hlubin mezi planetami. „Tady máš, kamaráde,“ řekl Ryu a vyhodil Nova-9 zpět na bezpečnou plošinu. Diváci začali jásat tak nahlas, až se okolní měsíce zachvěly.
Poslední disciplína byla Skok do prázdna s terči. Ryu musel vyskočit co nejvýš, ve vzduchu si sám vykouzlit terče a pak jimi proletět přesně jako šíp. Teď už nepotřeboval žádný safír. Cítil se lehký jako pírko. „Jeden, dva… a TEĎ!“ Ryu se odrazil. „Fůůůůů!“ Vyletěl vysoko nad asteroidy, jeho modré vlasy za ním vlály jako kometa. Rukama dělal rychlá gesta a ve vzduchu se objevovaly zlaté kruhy. „Blink! Blink! Blink!“ Proletěl každým z nich s dokonalou elegancí. Když dopadl na cílovou čáru, stadion na vteřinu ztichl a pak… „HURÁÁÁ!“
Ryu nebyl jen nejrychlejší, on byl ten nejstatečnější. I když oficiálně pětiboj vyhrál Nova-9 díky své rychlosti v prvních kolech, rozhodčí a diváci věděli své. Král mlhoviny byl jen jeden. Ryu dostal speciální Medaili Nebuly za fair play a odvahu. Nova-9 k němu přistoupil, jeho kovová ruka udělala „Cvak“ a podal mu jeho ztracený safírový přívěsek, který našel u cíle. „Magie srdce… je nelogická, ale neuvěřitelně efektivní,“ uznal robot.
A tak se Ryu vrátil domů s medailí na hrudi a s vědomím, že nejdůležitější věci nenosíme v kapsách nebo na řetízku, ale přímo v sobě. A jestli se někdy podíváte na noční oblohu a uvidíte tam modrý záblesk, který skáče mezi hvězdami, nemějte strach. To jen Ryu trénuje na další sezónu. A tak to všechno dopadlo přesně tak, jak mělo. Dobrou noc, malí cestovatelé!