Byl jednou jeden malý lesní skřítek a ten se jmenoval Twig. Twig byl úplně maličký, skoro jako tvůj palec. Měl na sobě měkoučkou kombinézu ze zeleného mechu a v ruce držel hůlku s velkým bílým chmýřím pampelišky. Pohladil bys ho? Určitě ano, protože Twig byl hebký jako plyšový medvídek.
Jednoho rána se Twig probudil ve své postýlce z kůry a vykoukl ven. „Jejda!“ vypískl. Něco bylo jinak. Jeho milované zelené listy na stromech začaly měnit barvu. Byly žluté jako sluníčko, oranžové jako mrkvička a červené jako jablíčko. A pak, dívej se... jeden list se pustil větvičky. Letěl dolů, dělal „Fííííí“ a pak – bum! Přistál Twigovi přímo na jeho malý nosík.
Twig se polekal. „Och ne! Copak se stromy rozpadají? Jsou smutné?“ ptal se svých sourozenců. Vzal trošku lepivé smůly a zkoušel lístek přilepit zpátky na kmen. Šup! Ale lístek znovu spadl. Křup! Twig běhal sem a tam, chytal padající lístky do své mošničky z žaludu, ale lístků bylo víc a víc. „Neboj se, Twigu,“ řekla mu jeho sestřička a pohladila ho po jeho trávových vlasech. „Stromy nejsou smutné. Ony jen chtějí spinkat. Svléknou si barevné šatičky, aby z nich udělaly pelíšek pro zem.“
Najednou zafoukal vítr: „Fúúúú, fúúúú!“ Twigovi i jeho bráškům začala být zima na palečky. Brrr, to to studí! „Už to mám!“ vykřikl Twig. Vzal svou pampeliškovou hůlku a začal s ní míchat barevné listí na zemi. „Pojďte mi pomoct! Budeme hrabat, budeme stavět!“ pobízel ostatní. A tak všichni skřítkové začali nosit ty nejkrásnější listy na jednu velkou hromadu. Křup, křup, šust, šust!
Brzy byla uprostřed lesa obrovská hromada listí. Byla měkká jako peřinka a voněla jako podzimní déšť. Twig udělal do hromady tunýlek a zavolal: „Všichni ke mně!“ Skřítkové se schovali doprostřed listového hnízdečka. Šup tam, šup sem! Uvnitř bylo teploučko jako v maminčině náručí. Venku foukal studený vítr, ale v listí bylo skřítkům krásně.
Twig se spokojeně zavrtal do měkkého pelíšku a unaveně zívl: „Áááá-hýýý.“ Teď už věděl, že se nemusí bát. Listy nepadají proto, že by byl les smutný, ale proto, aby skřítky i broučky celou zimu hřály. Twig zavřel svá medová očka a usnul v tom nejbarevnějším objetí na světě. A tak to bylo s podzimem i skřítkem Twigem úplně správně. Dobrou noc.