Vítejte v Srdci Měděného lesa, kde vzduch voní po čerstvých pilinách, horkém oleji a dobrodružství. Právě tady, pod kořenem jednoho prastarého dubu, bydlí Spark. Spark není jen tak obyčejný skřítek. Je to kutilka, vynálezkyně a tak trochu neřízená střela. Představte si ji: má měděné vlasy, které jí trčí do všech stran jako malé plamínky, na nose pár pih a na tvářích šmouhy od sazí, jako by se právě prala s komínem. Na uších má posazené mosazné brýle a v kapse jí neustále něco cinká. Cink! Cvink! Buch!
Jednoho dne Spark dostala nápad. A nebyl to jen tak ledajaký nápad. „Dneska nebudu opravovat hodiny ani vylepšovat konve na zalévání,“ prohlásila a vyskočila na pružné nohy. „Dneska vymyslím nejlepší sport na světě!“ A tak vznikla „Cvrnkací raketa“. Spark vzala vyleštěné tobolky semen, přidala k nim malá pérka, vyrobila odpalovací plošinky z pružné kůry a doprostřed paloučku postavila obruče. Pravidla byla jednoduchá: musíš raketu cvrnknout tak šikovně, aby proletěla všemi obručemi a trefila se do zlaté šišky na konci.
Spark se do toho pustila. Cvrnk! Její raketa proletěla vzduchem jako šíp. Šup! Rovnou doprostřed obruče. Byla v tom úžasná! Měla totiž ty své šikovné dlouhé elfí prsty a postřeh jako rys. „To je ono!“ jásala. „Budu nepřekonatelná šampionka!“ Ale víte, co je na sportu nejdůležitější? No přece to, aby ho měl kdo hrát s vámi. Spark tedy svolala své kamarády: huňatého medvěda Brumlu a drobného vážku Zipa.
„Pojďte hrát, je to Cvrnkací raketa!“ volala Spark. „Tady jsou pravidla: odpalujeme odsud, musíte mít silný švih a trefit se do téhle maličké dírky.“ Brumla se nadšeně přibatolil. Jenže ouha! Brumla měl tlapky velké jako bochníky chleba. Snažil se cvrnknout, ale místo rakety nechtěně odmrštil celou odpalovací plošinu. „Křup!“ ozvalo se a raketa skončila v borůvčí. Potom to zkusil Zip. Vážka Zip byl sice rychlý, ale neměl dost síly, aby pružinu vůbec napnul. „Bzzzt, to nejde,“ smutně zabzučel Zip a jeho křidélka zplihla.
Spark se na ně dívala. Viděla, jak jsou její kamarádi nešťastní. A v tu chvíli ji napadla taková zvláštní věc. Spark si uvědomila, že když nechá pravidla tak, jak jsou, bude pořád vyhrávat. Bude ta nejlepší! Každý uvidí, jak je šikovná. „Když ty pravidla změním, abychom mohli hrát všichni, možná už nebudu jediný vítěz,“ pomyslela si. To je těžké rozhodování, že? Co byste udělali vy? Chtěli byste vždycky jen vyhrávat, i když by si ostatní u toho jen smutně kousali do rtu?
Spark si posunula své mosazné brýle na oči. To dělala vždycky, když začala usilovně přemýšlet. Dívala se na Brumlovy obří tlapky a na Zipova křehká křídla. A najednou jí to docvaklo. „Cvak!“ v hlavě se jí rozsvítilo. „Vítězství, které si neužiješ s přáteli, chutná jako suchý ovesný koláč bez medu,“ řekla si nahlas. A hned se pustila do práce.
„Počkejte, kamarádi! Hra se mění!“ vykřikla Spark a její ruce se začaly míhat. Tohle ona uměla nejlépe – opravovat věci. Pro Brumlu sestavila „Medvědí odpalovač“ se širokým tlačítkem, na které stačilo jen lehce plácnout tlapou. Prásk! A pro Zipa vymyslela „Větrný startér“, do kterého stačilo fouknout křídly. Navíc přidala pravidlo „Férového náskoku“ – čím menší nebo neohrabanější hráč jsi, tím blíž k obruči můžeš stát.
„Teď je to fér!“ zajásala Spark. „Zkusíme to znovu!“ A začal ten největší turnaj, jaký Měděný les kdy zažil. Brumla plácl tlapou do svého tlačítka – BUM! – a jeho raketa proletěla obručí takovou silou, až se dub zatřásl. Zip zamával křídly a jeho raketa elegantně proplula vzduchem jako pírko. Spark sice musela pořádně zabrat, aby s nimi udržela krok, a dokonce v prvním kole skončila až druhá za Brumlou, ale víte co? Cítila se u toho skvěle.
Palouček se naplnil smíchem. Už to nebylo o tom, kdo je nejrychlejší elfí kutilka, ale o tom, jak rakety létají vysoko k nebi a jak se všichni společně radují. I starý moudrý Dub se podíval dolů a spokojeně zavrzal svými větvemi. Spark si otřela další šmouhu ze tváře a usmála se. Pochopila, že ta nejlepší pravidla nejsou ta, která tě nechají vyhrát, ale ta, díky kterým si můžou hrát úplně všichni. A tak v Srdci Měděného lesa skončil den, kdy se zrodil sport, který sice Spark nevyhrála, ale získala v něm mnohem víc – nekončící zábavu se svými nejoblíbenějšími přáteli. A tak to má být, no ne?