Znáte to království, kde jsou hvězdy schované hluboko pod zemí místo na obloze? Jmenuje se Podzemníček a je to to nejúžasnější místo ve vesmíru. Místo deště tam ze stropů kape tekuté světlo a místo aut tam děti jezdí do školy na hřbetech mechanických krtků. Představte si takového krtka – není ze srsti, ale z lesklých kovových šupinek, které dělají „Cvak-cvak-vrrr!“ a umí měnit barvu podle toho, jakou má jeho jezdec náladu.
Náš hrdina se jmenuje Toník. Toník je moc šikovný kluk, který nade vše miluje mapy a svého mechanického krtka jménem Vrtichvost. Když má Toník radost, Vrtichvost září jako pampeliška na sluníčku. Když je klidný a spokojený, krtek zmodrá jako nejhlubší oceán. Tenhle den byl ale jiný. V Podzemníčku se totiž konala Velká podzemní výstava a Toník měl před celou školou předvést svůj projekt o mapování krystalových tunelů. Už od rána mu v břiše poletovali neposední motýlci. „Bude to dobré, Vrtichvoste,“ šeptal Toník a hladil krtka po studeném čumáku, ale v duchu se bál, že něco poplete.
„Vzhůru do školy!“ zvolal Toník a naskočil do sedla. Vrtichvost zavrtěl ocasem – „Šup! Šup!“ – a vyrazil do hlavního tunelu. Jenže jak se blížili ke škole, Toníkova nervozita rostla. A co myslíte, že udělal Vrtichvost? Najednou přestal být modrý i žlutý. Jeho šupinky začaly blikat a pak se zbarvily do podivné, mlžné šedi, kterou nikdo nikdy neviděl. „Kých! Kých! Prsk!“ kýchal Vrtichvost stříbrné jiskry, jako by měl rýmu z ozubených koleček. Místo aby zabočil doprava ke škole, začal se točit v kruzích a pak – „Fíííí!“ – vletěl přímo do zapomenutého sektoru, kterému se říká Šeptající jeskyně.
„Jejda, Vrtichvoste, stůj!“ volal Toník. Ale krtek ho neposlouchal. Čím víc se Toník bál, tím víc byl Vrtichvost šedivý a zmatený. Narazili do stěny porostlé svítícím mechem – „Bum!“ – a zastavili se v naprostém tichu. Kolem nich však nebyla tma. Všude kolem poletoval sbor Světlušek, které vypadaly jako malé neonové žárovky. Jenže tyhle Světlušky byly smutné. „Ztratily jsme cestu,“ pípaly jedna přes druhou. „Tunelová světla zhasla a my nevíme, kudy domů do Velkého sálu.“
Toník cítil, jak se mu třesou kolena. Je v neznámé jeskyni, jeho krtek je šedivý jako starý hrnec a on sám neví, co dělat. Ale pak se podíval na ty malé, vyděšené Světlušky. „Počkejte,“ řekl tiše a vytáhl ze své brašny krystalový kompas a své mapy. „Já vím, kde jsme! Jsem přece Toník, odborník na tunely.“ Jakmile to vyslovil, pocítil malinký kousek odvahy. Zhluboka se nadechl. Jednou… dvakrát… a představil si, jak strach odchází s každým výdechem.
A věřili byste tomu? Vrtichvostova šedá barva se začala měnit. Šmouha po šmouze, šupinka po šupince, až se krtek rozzářil nádhernou, sebevědomou smaragdovou zelení. „Vrrr-vrrr-hummm!“ zavrněl krtek, jako by říkal: „Teď už vím, co dělat!“ Toník vysadil Světlušky na krční šupiny krtka a vyrazil. „Tudy, přátelé! Doleva kolem neonového vodopádu a pak nahoru tou úzkou škvírou!“
Toník navigoval s takovou jistotou, že úplně zapomněl na svůj strach z výstavy. Vrtichvost kličkoval chodbami jako blesk, až se konečně před nimi objevilo známé světlo školní auly. Právě včas! Paní učitelka Křemenová už chtěla zavřít dveře, když dovnitř vletěl zelený krtek doprovázený celým rojem zpívajících Světlušek. Celá škola vydechla údivem: „Ooooh!“
Toník předstoupil před ostatní. Už nebyl nervózní. Věděl, že mapy, které nakreslil, skutečně fungují a že zachránily jeho i nové kamarády. „Dnes vám nebudu jen ukazovat obrázky,“ začal Toník s úsměvem, „ale povím vám, jak mě moje mapa vyvedla ze Šeptajících jeskyní.“ Vrtichvost v tu chvíli zářil všemi barvami duhy najednou.
Ten večer, když se Toník vracel domů a Podzemníček voněl čerstvým ozónem a sladkým mechem, si uvědomil důležitou věc. Je v pořádku se občas cítit šedivě a zmateně. Někdy se musíme trochu ztratit, abychom zjistili, jak velkou odvahu v sobě nosíme. A Vrtichvost? Ten spokojeně odpočíval v garáži a celou noc slabě světle modře pulzoval, protože věděl, že jeho pán je ten nejlepší průzkumník na světě. A tak to v království Podzemníček chodí – srdce a stroje tam bijí ve stejném rytmu, a když je vám do zpěvu, celý svět s vámi hraje všemi barvami.