Byla jednou jedna louka. A na té louce svítilo sluníčko tak jasně, jako by to byl velký žlutý bonbon. Slyšíš to? Bzzzuuu! Bzzzuuu! To byla včelka Mája. Mája byla maličká, měla žlutočerné pruhy a moc ráda létala nad trávou. Ale Mája nebyla jen tak ledajaká včelka. Ona měla trávu moc ráda. Každé stéblo, každý lísteček.
Jednoho dne si Mája všimla, že si ostatní broučci neváží malých kytiček. „Podívejte, tamhle leží starý klacík a tamhle je pošlapaná tráva,“ řekla smutně svému kamarádovi Vilíkovi. Vilík jen zívl: „Vždyť je to jen tráva, Májo.“ Ale Mája věděla, že i ta nejmenší travička je domovem pro někoho jiného. A tak se rozhodla. Vylétne až na tu úplně nejvyšší kopretinu na světě, aby ji všichni slyšeli.
Cesta nahoru byla ale náročná. Fííí! Foukl silný vítr. Mája se musela pořádně držet. Bzzz-bzzz! Zamávala křidélky a prásk! Málem narazila do pavučiny starého pavouka. „Kampak se tak hnala?“ bručel pavouk. „Chci všem říct, že se musíme starat o naši louku!“ zavolala Mája statečně. Šup! Vyhnula se kapce rosy a letěla dál. Dokáže to naše malá Mája? Co myslíš? Jasně, že ano!
Na cestě potkala i malou berušku. „Proč se snažíš zachránit trávu?“ ptala se beruška. „Důležité jsou přece jenom velké stromy!“ Mája se usmála a ukázala dolů: „Podívej, beruško, pod tímhle lístkem spinká tvůj kamarád mravenec. Musíme chránit všechno, i to nejmenší.“ Beruška se zamyslela a pak uznale pokývala hlavičkou.
Konečně byla Mája na úplném vršku té nejvyšší kopretiny. Bylo to tam vysoko, snad až do mraků! Rozhlédla se kolem a začala tancovat svůj včelí tanec. Vrtěla zadečkem, mávala křidélky a volala na celou louku: „Poslouchejte, broučci! Každá kytička, každý lísteček a každé stéblo trávy je náš poklad. Musíme si louku hlídat, aby byla pořád takhle krásně zelená!"
Hop! Hop! Ozvalo se zdola, jak začali tleskat luční koníci. Všichni broučci se začali dívat kolem sebe. Viděli tu krásu, kterou dřív neviděli. Začali uklízet klacíky a narovnávat ohnutou trávu. Mája se spokojeně posadila na měkký okvětní lístek kopretiny. Byla unavená, ale moc šťastná. Sluníčko ji hřálo do kožíšku a celá louka voněla čerstvým vzduchem. A tak se naše malá, odvážná Mája postarala o to, že domov všech broučků zůstal v bezpečí. Dobrou noc, malá včelko.