Byla jednou jedna veverka a ta se jmenovala Týna. Týna měla nejhuňatější ocásek v celém lese a nejrychlejší tlapky na světě. Ťap, ťap, ťap – takhle běhala po větvích! Právě teď je v lese zlatý podzim. Všude svítí sluníčko a ze stromů padají oříšky. A Týna? Ta je šampionka ve sbírání. Podívej se na ni!
Chramst! Jeden oříšek do pusy. Lup! Druhý oříšek do pelíšku. Týna pracovala tak pilně, že její komůrka v mechu už byla skoro plná. „Mám se skvěle,“ říkala si Týna a vesele poskakovala. „Jsem ta nejbohatší veverka pod sluncem. Mám jídla na celou zimu i na deset obědů!“ Chřup, chřup, chřup – okousala jeden oříšek a spokojeně se pohladila po bříšku.
Jenže potom, slyšíš to taky? Z dálky se ozvalo tiché: „Kruuuh…“ Co to bylo? To nebyl vítr. To nebylo suché listí. Týna nastražila ouška. „Kruuuh, kruuuh!“ No ano, to je přece hladové bříško! Týna vykoukla ze svého domečku a uviděla kamarády.
Pod stromem seděl Zajíc a smutně koukal do trávy. Žádná mrkvička, nikde nic. O kousek dál na větvi seděla Ptačí máma. Byla tak unavená, protože celé dopoledne učila svá ptáčata létat, že úplně zapomněla hledat něco k snědku. „Máme prázdná bříška,“ vzdychli kamarádi. Týna se podívala na svou obrovskou hromadu oříšků. Měla jich tolik! Ale v srdíčku ji něco trochu píchlo. Co myslíš, měla by se Týna rozdělit? Já myslím, že určitě!
„Hej, kamarádi! Neplačte!“ zavolala Týna a zamávala ocáskem. „Uděláme si velký lesní piknik!“ Týna popadla ty největší lískové oříšky a začala je kutálet dolů z kopce. Hop, skok, bum! Oříšky klouzaly po mechu přímo k nohám Zajíce. Hop, skok, plác! Další oříšky přistály u Ptačí mámy. Dokonce i Starý Ježek se přišoural, aby ochutnal tu dobrotu.
To bylo slávy! Všichni chroupali, mlaskali a bříška už jim nedělala „kruuuh“, ale byla spokojeně kulatá. Týna snesla i svůj nejvzácnější, zlatavý oříšek a praskla ho napůl, aby se dostalo na každého. Křup! To byla dobrota.
Najednou Týna ucítila něco zvláštního. I když měla v komůrce o polovinu méně oříšků než ráno, cítila se mnohem lépe. Jako by její srdíčko vyrostlo a bylo větší než celý strom. Kamarádi se na ni usmáli a začali potichu zpívat písničku o nejhodnější veverce. Sluníčko pomalu zapadalo, v lese bylo krásné ticho a teplo.
Týna se zachumlala do svého huňatého ocásku, zavřela očka a věděla jednu důležitou věc: Když se rozdělíš o oříšek, získáš tím něco mnohem sladšího – opravdové kamarády. A tak to v tom našem lese dopadlo přesně tak, jak mělo. Dobrou noc.