Raccoon si protáhl tlapky a podíval se na noční nebe. Měsíc byl dnes v noci veliký, kulatý a žlutý. „Vypadá jako obrovský bochník sýra,“ olízl se Raccoon. Měl hrozný hlad! Začal sbírat spadané větvičky a stavět z nich vysoký žebřík. „Vzhůru, vzhůru, už tam budu, pro ten sýr si teď dojdu,“ prozpěvoval si vesele u své práce.
Raccoon opřel žebřík o starý dub a začal šplhat. Brzy byl na nejvyšší větvi, ale měsíc byl pořád moc daleko. Ze stínu vykoukla myška Hryzka. „Zkus použít svou kouzelnou hůl,“ poradila mu. Raccoon ťukl holí do dřeva a žebřík se protáhl až ke hvězdám. „Vzhůru, vzhůru, už tam budu, pro ten sýr si teď dojdu,“ volal nadšeně.
Žebřík se ve větru kýval a třásl. Raccoon cítil, jak mu buší srdíčko, ale lezl dál. Cestou potkal moudrou sovu jménem Rozárka. „Měsíc se nejí,“ houkla sova. „Měsíc svítí na cestu.“ Raccoon ji neposlouchal a natáhl tlapku k sýru. „Vzhůru, vzhůru, už tam budu, pro ten sýr si teď dojdu.“ Místo sýra však nahmatal jen chladné, stříbrné světlo.
Raccoon smutně zamrkal. Měsíc nebyl ze sýra, byl to jen zářivý světelný míč, který dělal les krásným. V bříšku mu hlasitě zakručelo. Byl tak zklamaný, že jeho sýrová svačinka zmizela! Sova Rozárka k němu sletěla dolů. „Podívej se do stínu pod strom,“ zašeptala. „Tam rostou měsíční jahody. Jsou jasné a chutnají sladce jako ten nejlepší med.“
Raccoon rychle slezl dolů. V trávě opravdu našel keřík plný svítících plodů. Pozval myšku Hryzku i sovu Rozárku na hostinu. Společně si pochutnávali na sladkých jahodách a vesele se smáli. Raccoon si uvědomil, že opravdová svačinka s přáteli je mnohem lepší než obrovský měsíční sýr, na který by byl sám. Cítil se spokojený a příjemně plný.
Raccoon si hlasitě zívl. Došel ke svému měkkému pelíšku z mechu a opřel svou kouzelnou hůl o stěnu. Zachumlal se do své teplé zelené kápě a sledoval, jak měsíc hlídá celý les. Světlo bylo jemné a hřejivé. Brzy se mu začala zavírat očka. Byl to dlouhý den. Raccoon spokojeně usnul a nechal si zdát o hvězdách.