Byl jednou jeden malý ušatý hrdina, kterému nikdo neřekl jinak než Zajíček. Měl uši dlouhé jako letní odpoledne a kožíšek tak hebký, že by mu ho mohlo závidět i to nejnadýchanější mráčkové peříčko. Zajíček bydlel v noře vystlané tím nejjemnějším mechem, kde to vonělo po hlíně a klidu. Právě teď ale v jeho noře klid nebyl. Vlastně v ní bylo pořádné pozdvižení, i když se odehrávalo jen v Zajíčkově malé hlavičce.
Znáš ten pocit, když se máš pro něco rozhodnout a nemůžeš se pohnout z místa? Přesně to se stalo Zajíčkovi. Seděl na okraji své postýlky, v tlapkách žmoulal okraj své sametové pyžamové kapsičky a před ním na stolku ležely dva poklady. Jen dva! Ale byly tak důležité, že se zdálo, jako by se kolem nich točil celý les.
Prvním pokladem byl Kouzelný kamínek. Našel ho u řeky, kde voda zpívá o dálkách. Kamínek byl modrý jako hluboká tůň a uvnitř něj jako by tančily malé stříbrné jiskřičky. „Když si mě dáš pod polštář,“ šeptal kamínek svým tichým, zvonivým hlasem, „zažiješ sny o létání nad horami a o objevování skrytých jeskyní s drahokamy!“ Bum! To bylo lákavé. Kdo by nechtěl být ve snu cestovatelem?
Druhým pokladem byla Vonná bylinkha – snítka levandule, kterou mu dal Moudrý Jezevec. Byla fialová, křehká a voněla tak sladce a konejšivě, že se Zajíčkovi hned začala klížit očka. „Se mnou,“ špitala bylinka, „bude tvůj spánek jako houpání v hebké síti upletené z měsíčních paprsků. Bude ti teplo a ticho.“ Puf! To znělo taky nádherně.
Zajíček se podíval na svůj polštář. Byl malý, tak akorát pro jednu zaječí hlavu a jeden tajný poklad. Dva se tam prostě nevešli – tlačili by ho do ucha a on by se celou noc jen vrtěl. Ťuk, ťuk! Zaklepal si prstem na čelo. „Co mám dělat? Když si vezmu kamínek, budu létat a možná se ráno vzbudím trochu unavený? A když si vezmu bylinku, nezmizí to kouzlo kamínku navždycky?“
Zkusil si představit, že si vybere kamínek. Zavřel oči a hned viděl zářivou měsíční cestu, která vede až ke hvězdám. „Hop! A jsem tam!“ volal ve své fantazii. Ale pak ho napadlo: „Co když je ta cesta moc dlouhá? Co když mě tam ufoukne vítr?“ Pak zkusil bylinku. Viděl pole fialových mráčků, na kterých se dá skákat jako na trampolíně, ale jen tak pomaloučku. „Ale co když to bude nuda?“ vzdychl si.
Vtom se u okna nory něco zalesklo. Šust, šust. Do pokoje vletěl Noční motýl. Měl křídla jako ze stříbra a očka jako dva korálky. „Trápíš se, Zajíčku?“ zeptal se motýl a posadil se na okraj hrnečku s heřmánkovým čajem. „Nemůžu se rozhodnout,“ přiznal Zajíček smutně. „Mám pocit, že když si vyberu jedno, to druhé navždy ztratím. Jako by se ty dveře zavřely a už nikdy neotevřely.“
Noční motýl zatřepetal křídly a vykouzlil tím malý vánek, který pohladil Zajíčka po nose. „Ach, malý pletený ušíčku,“ zasmál se motýl vlídně. „Rozhodování není o tom, co ztrácíš. Je to o tom, co právě teď vítáš k sobě domů. To, že si dnes vybereš klid, neznamená, že dobrodružství zmizelo. Ono jen trpělivě počká v předsíni na zítřek. Každá noc má svou vlastní chuť a barvu. Jakou barvu chceš, aby měla ta dnešní? Smaragdovou jako dobrodružství, nebo levandulovou jako bezpečí?“
Zajíček se hluboce nadechl. Cítil vůni levandule a cítil chladivou sílu kamínku. Podíval se na své unavené tlapky, které celý den běhaly po louce. Poslouchal, co mu říká jeho srdíčko. A srdíčko jen tiše šeptalo: „Chci odpočívat…“
„Už vím,“ řekl Zajíček pevně. Vzal Kouzelný kamínek a s úctou ho uložil do svého šuplíku, kterému říkal 'Zítřková zásuvka'. „Dobrou noc, kamínku. Zítra mě čeká velký den, tak mi pak o těch horách povyprávíš.“ Potom vzal Vonou bylinku a opatrně ji šoupl pod svůj mechový polštář. Šup!
Najednou se celá nora naplnila takovým klidem, že i měsíční světlo na podlaze začalo vypadat jako teplá deka. Zajíček vklouzl do postýlky, zachumlal se až po nos a cítil, jak se mu v hlavičce rozlévá fialové ticho. Už se nebál, že o něco přichází. Věděl, že on je pánem svých pokladů i svých snů.
Noční motýl naposledy zamával křídly a vyletěl ven do noci. Měsíc se podíval dolů na les, přitáhl mraky jako peřinu k bradě a udělal tiché: „Ššš...“ A tak Zajíček usnul tím nejklidnějším spánkem, protože pochopil, že když si zvolíme jednu věc s láskou, celý svět se usměje. A tak to všechno dopadlo přesně tak, jak mělo. Dobrou noc.